Exotika:

Cestování po exotičtějších koutech naší planety bylo jednodušší, než by se mohlo na první pohled zdát. S průvodcem Lonely planet je cestování bezproblémové. Když jsme v Thajsku a Malajsii přejížděli autobusem nebo lodí na nové místo, vždy tam na nás čekal nějaký odvoz. Ať už jsme přijeli v sebepozdější hodinu, vždy jsme měli jistotu odvozu ze zastávky do levného čistého hotelu. Na zastávce čekal často pick up, a tak jsme se vozili i na korbě vozidla. Samotnou kapitolou byly v Thajsku tuk tuky. Vozili nás třeba celé dopoledne a nechtěli pořád zaplatit. Sem tam nás odvezli do továrny na výrobu šperků, nebo do textilní dílny a za to inkasovali všimné od provozovatelů těchto zařízení. My si užívali různé památky. U té poslední nás čekalo nemilé překvapení, tuk tuk, kterému jsme za celé dopoledne nic nezaplatili, vzal roha a my měli za několik hodin odlet zpátky na letiště do Vídně Schwechat. Situaci nám popsal místní taxikář se zánovním vozem a nabídl se, že nás odveze, za cenu sice trochu vyšší, ale jistota, že nás nestrčí zase do nějaké továrny a stihneme odlet, byla důležitější. Vše se nakonec stihlo a my se vrátili bez problémů domů. Do paměti se mi zaryla návštěva čajových plantáží v Cameron Highlands v Malajsii, kde se vyrábí čaj Boh. Krajina je zde ostře hornatá a přitom sběr lístků z čajových rostlin krajinu udržuje kultivovanou. V Thajsku mě jako milovníka pláží zaujala Maya Bay, kde se natáčel film The Beach s Leonardem di Capriem. Nachází se na izolovaném ostrově nedaleko turisticky profláknutého ostrova Phi Phi. Památky v Bangkoku stály také za návštěvu i když do královského paláce jsme nakonec nevstoupili, neboť v této levné zemi se nám zdálo vstupné už příliš vysoké.

Cestování v Argentině mělo také svá specifika. Jezdili jsme velmi pohodlnými autobusy, které měly vedle sebe namísto čtyř pouze 3 sedadla. Ta se dala navíc sklopit téměř do vodorovné polohy a společně s nastavitelnou podložkou pod nohy měly autobusy v podstatě lůžkovou úpravu. Spalo se v nich dobře, protože cesty neměly moc zatáček. Jelo se 200 km rovně, potom se mírně zabočilo doleva, doprava a zase 360 km rovně. Autobusy byly na přední masce vybaveny ochranným rámem. Všude se volně pohybovali osli a krávy a tak paradoxně na těchto rovných silnicích jezdil autobus rychlostí do 50 km/h. Z Argentiny mě nejvíc zaujaly vodopády Iguazu, které se táhnou v délce 3 km a působí impozantně. Patagonie má také co nabídnout. Tuleňů jsme moc neviděli, na poloostrově Valdéz, kde jich mělo být hodně, jsme viděli jediný kousek. Argentinu jsme navštívili 2 roky po skončení tamější krize, takže byla i celkem levná a opět již bezpečná.